Blog o elektromobilech

Norsko je považováno za zemi elektromobilům zaslíbenou. Není tedy nic lepšího, než si fakta článků o množství aut a nabíjecích stanic zde ověřit na vlastní kůži.  Za tři dny jsme elektromobilem najeli asi 400 kilometrů po Oslo fjordu a zde jsou stručné postřehy.

Jak na elektromobil.

Dojet z Čech do Norska elektromobilem není nemožné, ale bylo by to poněkud zdlouhavé (při denním nájezdu 250 km by to bylo z Prahy do Osla asi 5,5 dne). Proto jsme (dva dospělí a dvě děti) doletěli doslova „za pár korun“ na nízkonákladové letiště Torp na jihu Norska, kde nás čekal jeden nejaktivnějších norských elektromobilistů – p. Bugge, který se již mnoho let baví přestavbou elektromobilů PSA (Peugeot, Citroen) na nové LiFePO4 baterie. Díky jeho ochotě jsme si vypůjčili pětimístný červený Peugeot Partner electric s dojezdem 140 km, který původně využívala Norská pošta v počtu pěti kusů (a všechna tato auta prošla již našemu hostiteli rukama).  Komerční zápůjčka elektromobilu je zatím možná jenom v Oslo v rámci půjčovny Move About (www.moveabout.no), nicméně jak jsem se dozvěděl vzhledem k (již několikátému) bankrotu norského výrobce elektromobilů značky Th!nk je i existence půjčovny disponující touto značkou aktuálně ohrožena.  Ale elektromobilů jsou v Norsku tisíce a tak není problém v rámci velmi živého internetového fóra (www.elbilforum.no) sehnat jiný vůz. Většinou se bude jednat o malé auto a nejčastěji to bude pravděpodobně dvoumístný norský elektromobil Buddy (www.puremobility.com), na který lze narazit doslova na každém kroku.

„Náš“ vypůjčený poštovní Partner electric, cestovatelka Justýna a Buddy vyvedený ve veselých barvách.

Nabíjecí infrastruktura.

Jako všude jinde, existence nabíjecích míst není překážkou rozvoje elektomobility. I v Norsku nabíjí majitelé elektromobilů převážně doma (80% populace má vlastní dům). Ale jako turista v cizí zemi oceníte, že v Norsku jsou prostě nabíjecí místa skoro všude. Orientaci a plánování trasy usnadní web www.ladestasjoner.no s kompletním přehledem nabíjecích stanic a jejich parametry a též fotografií nabíjecího místa.

Mapa nabíjecích stanic – centrum hlavního města Oslo.

Pro mobilní plánování a navigaci k nabíjecím stanicím pak existuje šikovná aplikace LadeNå pro chytré telefony iPhone a Android (využívá mapy Google a tak bez datového roamingu je použitelná pouze na WiFi, ale o volné sítě naštěstí v Norsku zatím není nouze).  Nabíjecí stanice pak lze stáhnout i jako vrstvu POI do standardních auto-navigací.

Obrazovka lokátoru nabíjecích stanic.            Nabíjení na čerpací stanici Shell.

Valná většina nabíjecích míst nabízí bezplatnou energii. Norsko je zemí, kde je takřka všechna elektřina vyráběna ve vodních elektrárnách a od roku 2005 země pokrývá 100% své spotřeby právě díky CO2 neutrální produkci vody a nyní i větru a ještě navíc vyváží 10% produkce své „zelené“ elektřiny do zahraničí. Díky zvyšování cen energií v Evropě se ale zvyšuje i cena elektřiny v Norsku (za poslední 2 roky o více než 40%), nicméně dle deklarací energetických společností bude elektřina pro elektromobily i nadále bezplatná. 

Nabíjecí stanice před Energiselskapet Buskerud, provozovatele vodních elektráren o výkonu 2,4 TWh v Drammen, zeje v pondělí dopoledne ještě prázdnotou.

Ani počet nabíjecích stanic není ale vyčerpávající protože na parkovištích mnoha domů i institucí jsou již instalovány zásuvky pro přídavné vytápění spalovacích motorů aut (v zimě kdy teploty zde padají pod 30 C). Prostou výměnou jističe v těchto „budkách“ se nabíjecí infrastruktura ještě více zahustí.

Toto nejsou nabíjecí stanice, ale zásuvky i kabely jsou na místě. Nabíjecí kabely se nachází leckde.

Oficiální nabíjecí stanice jsou převážně dvojího typu – sloupek od finské společnosti Ensto, který instaluje v ČR například společnost PRE, nebo hliníková schránka se dvěma zásuvkami jištěnými 16A. Aby nedošlo ke zneužití, jsou nabíjecí stanice zabezpečeny zámkem s univerzálním klíčem, který je již roky používán elektrikáři a tak jeden klíč funguje ve všech stanicích.

Norský standardní typ nabíjecí stanice a sloupek Ensto v Oslo.

Standardní sloupek nabíjecí stanice na univerzální klíč a vyhrazené parkování v kampusu univerzity v Larviku

Na venkově a dálnicích jsme jenom málokdy narazili na problém se připojit a takřka vždy jsme nabíjeli elektromobil o samotě. Někdy také byl trochu problém nabíjecí stanici najít, protože ne vždy byly GPS koordináty zcela přesné a označení nabíjecích míst není jednotné. 

Opakem bylo Oslo, neoficiální hlavní město evropské elektromobility. Volné parkovací místo jsme nalezli až u třetí nabíjecí stanice, všechny předchozí byly obsypány ostatním, již připojenými, elektromobily…

Kapacita parkovacích a nabíjecích míst v Oslo nestačí zájmu emotoristů.

Život s elektromobilem v Norsku

Počtu elektromobilů v Norsku se přestáváte divit v okamžiku, kdy zjistíte, kolik výhod vám jeho vlastnictví v této zemi skýtá. Elektromobil poznáte na první pohled, protože všechny mají speciální poznávací značku začínající písmeny „EL“, auta na vodíkové palivové články pak mají značky se zkratkou „HY“.

Značka EL a HY vám napoví ohledně pohonu vozu.

Díky vlastnictví vozu na elektrický (nebo vodíkový) pohon máte k dispozici bezplatně kompletní dálniční síť země, která není nijak laciná (úsek dálnice cca 60 kilometrů na jih od Osla stojí 30 NOK v jednom směru, pokud byste tedy denně dojížděli do Osla z předměstí, zaplatíte v přepočtu cca 210 Kč (ročně tedy až neuvěřitelných 76.650 Kč…). Elektromobily neplatí ani za přepravu na trajektech, kterých je v „zemi fjordů“ nepočítaně. I když zaplatíte za dálnici, stejně se nevyhnete pravidelným ranním zácpám. Elektromobily mohou společně s autobusy a taxíky využívat vyhrazený dálniční pruh a tak asi 20 kilometrovou stojící kolonu kamionů a Saabů před městem předjíždíte s úsměvem na rtech. 

Elektromobily používají vyhrazený pruh a jsou v ulicích vidět často, typický řidič je cca 40ti letá dáma.  

Parkování ve městě je též značně drahé, na maximální 3 hodiny vychází v přepočtu asi na 385 Kč. Elektromobily mají parkování bezplatné (na stejnou max. dobu, kterou řidič vyznačí na hodinách za čelním sklem). Na dobu až 16 hodin je pak možné elektromobil zaparkovat na nabíjecím parkovišti.

Pochopitelně zásadní úsporu ale získá automobilista při provozu vozu. V Norsku je - paradoxně vzhledem k místním nalezištím ropy - jeden z nejdražších benzínů v Evropě a litr Naturalu vychází v přepočtu na 48 Kč.

Vysoké ceny benzínu v Norsku tuto elektrickou „kachnu“ netrápí.

Asi už ani nepřekvapí, že elektromobily jsou při prodeji osvobozeny od DPH (jejíž výše činí v Norsku 25%!!), neplatí silniční daň ani jiné poplatky (u ostatních aut v Norsku se jedná o určitý další „poplatek z luxusu“) a jejich havarijní pojištění je značně zvýhodněno (cca 4400 NOK / rok).  Některé kraje Norska navíc privátní majitele elektromobilů motivují drobným příspěvkem za každý ujetý kilometr.

A na zavěr fakta – v Norsku bylo k prvnímu čtvrtletí 2011 registrovano 3891 elektromobilů a celkem bylo v provozu 2666 nabíjecích stanic. Nejpoužívanějším automobile je Think. Další data jsou dostupná na adrese:  http://www.gronnbil.no/elbilkartet.

A jak jsme na tom u nás?

Česká republika má vůči Norsku (4,9 milionu obyvatel) více než dvojnásobnou populaci. Aktuálně je u nás  registrováno 132 elektromobilů a oficiálních nabíjecích stanic je přibližně třicet.  Pokud jsou odhady sdružení ASEP správné, pak současný stav v Norsku doženeme v roce 2021. Není to pozdě…? 

Nabíjecí stanice elektromobilů u hradu Askerhus v Oslu. Najednou se zde nabíjí až 38 aut.